Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro (Morava, Rakousko, Slovensko). Díl 1., Morava.
Elektrická dovolená jsme nazvali naše 12ti denní srpnové putování na trase Ostrava - Prostějov – Brno - Vranovská přehrada Bítov – Vídeň – Bratislava – Žilina – Ostrava. Inspiroval nás k tomu projekt EONu Na plný proud (http://www.naplnyproud.cz/), slibující projížďky na elektrokolech, elektroskútrech a elektrolodích na Vranovské přehradě (http://www.elode.cz/) a v okolí, s přesahem do Rakouska. Na Slovensku pak projekt GreenWay (http://www.plug-in.sk/), slibující síť rychloobíjecích stanic u hlavních tahů napříč celou zemí. A také příklady kolegů, jako Elektromobilem 6.600 km k moři do Španělska a zpět za 1.300,- Kč (http://www.elektromobily-os.cz/blog/...et-za-1300-kc/).
Od dubna 2014 máme nový malý městský elektromobil Peugeot Ion (http://www.peugeot.cz/objevte-vic/ion/5-dverovy/) od Peugeot Domanský Praha (http://www.domansky.cz/). Po 4 měsících od koupě má najeto 5.700 km. Dovolená by měla přidat dalších tisíc. Vůz je homologován jako 4místný, bude plně zatížen. Osádku tvoří 2 dospělí, 2 děti a plný kufr bagáže tak, že vnitřní zpětné zrcátko je k ničemu.
Podle dostupných informací o nabíječkách v ČR (http://www.elektromobily-os.cz/, http://www.elektromobilita.cz/, http://www.hybrid.cz/mapa-stanic/, https://www.pre.cz/cs/profil-spolecn...i-stanice-pre/), v Rakousku (http://e-tankstellen-finder.com/, http://lemnet.org/, http://www.tanke-wienenergie.at/, http://www.smatrics.at/) a na Slovensku (http://www.plug-in.sk/, http://nabijanie.teslaclub.sk/, http://kdenabijat.sk/, http://www.zelenabuducnost.sk/wps/po...ov/e-mobility/) se to jeví tak, že když přetrpíme střední Moravu, tak v Rakousku a na Slovensku by to mělo být v pohodě. Rakouské servery poskytují i mobilní aplikace, fungující buď s datovým připojením v mobilu nebo jako nahrané mapy jen na základě polohy přes GPS (http://e-tankstellen-finder.com/, http://lemnet.org/). Použijeme obě.
Je samozřejmě dobré zjistit předem, kudy pojedete a jaké druhy nabíječek potkáte. Zda pomalé běžné domácí zásuvky 230V 16A Schuco, rychlejší „chalupářské“ CEE zásuvky 400V 16A IP44 5 kolíkové (případně větší 32A), standard EU Mennekes Typ2 či přímo rychlodobíječky standardu Japonsko a USA CHAdeMO 500V 125A, dobíjecí stojan s vlastním kabelem a konektorem. Výraz CHAdeMO pochází z japonského お茶でもいかがですか Oča demo ikaga desu ka?, což v překladu znamená "Nedáte si čaj?". Protože za dobu, kterou strávíte posezením u čaje, se vám auto nabije. Francouzsky "CHArge de MOve", nabíjení pro pohyb (http://teslaclub.sk/). Dobíjení trvá různě, od 20 minut až po 6 hodin. Tomu musíte přizpůsobit i dobíjecí kabel k vozu nebo redukce k němu. Jsme v elektromobilitě v roce 2014 bohužel ve stejné situaci, jako když se rodily mobilní telefony. Taky každý používal na dobíječce jiný konektor. Plus je dobré vědět, zda je dobíjení zdarma a bez omezení přístupu, nebo se něco platí a přístup je omezen. Třeba vlastnictvím RFID karty (čipu) nebo znalostí PIN kódu, případně obojím. V neposlední řadě je pak třeba znát parkovací poplatky u dobíjecích stojanů, zvláště na podzemních parkovištích. Ty mohou být jak nulové, tak omezené časově. Např.3 hodiny zdarma v pracovní dny, o víkendech a svátcích bez omezení. Nebo dokonce nesmyslně vysoké i o víkendu na skoro prázdném parkovišti, např. 4 EUR za hodinu u pomalé nabíječky. Což je horentních 24 EUR za 6 hodin dobíjení na plnou baterii. Za 150 km dojezdu zaplatíte 672,- Kč! To, že by jste narazili na obsazený dobíjecí stojan, zatím díky malému počtu elektromobilů moc nehrozí. My jsme potkali na nabíječce za 12 dní ve 3 státech slovy jeden elektromobil. Krásnou černou Teslu Model S v nákupním centru Eurovea v Bratislavě.
Na cestu jsme byli pro přístupy vybaveni RFID čipem ČEZ k jejich dobíječkám v ČR (150,- Kč / měsíc bez DPH paušál bez ohledu na počet dobíjení a odebranou elektřinu), RFID kartou a PIN kódem VŠB-Technické univerzity Ostrava (v rámci projektu odborné skupiny Systémy s alternativními zdroji energie http://saze.vsb.cz/), RFID kartou Wien energie (vydání zdarma, smlouva o provozování) a PIN kódem k stanicím GreenWay (na základě zaslání kopie velkého technického průkazu dobíjení zdarma do konce životnosti elektromobilu).
Technicky jsme byli na cestu vybaveni standardním dobíjecím kabelem k Peugeotu Ion 230V 10A Schuco, dodávaným s vozem od výrobce, na klasickou domácí zásuvku. Dále 20m prodlužovacím kabelem 16A k němu a ještě redukcí z CEE zásuvky pětikolík 400V 16A na klasickou domácí zásuvku 230V 10A Schuco. Peugeot Ion má 2 dobíjecí zástrčky, jednu na zmíněný standardní kabel, druhou na CHAdeMO. Mohli jsme tak cestou využít 3 typy zásuvek, od rychlodobíječky po domácí.
Plán cesty počítal s využitím pomalé dobíječky v Prostějově, hotel Tennis club a rychlodobíječky CHAdeMO firmy Netdatacomm s.r.o. v Brně u BVV brány č.9. Na místě dovolené pak domácího dobíjení v Bítově, penzionu Chata Suzan. V okolí Vranovské přehrady dobíjení kdekoliv na pomalých stojanech EONu. V Rakousku po cestě do Vídně dobít dle potřeby na pomalých nebo rychlých nabíječkách, zjištěných mobilními aplikacemi. Ve Vídni v době prohlídky města využít pomalých nebo rychlých nabíječek Wien energie. V Bratislavě při pobytu pomalu dobíjet v obchodních centech, hotelech, síti Východoslovenské energetiky nebo na některé rychlé nabíječce CHAdeMO, jsou tam nejméně 3. Cestou domů přes Žilinu jet po dálnici a používat rychlé dobíječky CHAdeMO sítě GreenWay. V ČR po překročení hranic, v případě potřeby, využít krátce pomalé dobíječky ČEZu v Třinci, Havířově či Ostravě. Ale jen jako nouzové řešení.
Z Ostravy jsme vyjeli v neděli 10.8.2014 plně dobiti - 16 dílků baterie z 16 a 128 km dojezdu dle počítače auta - z nabíjecího stojanu VŠB-TUO po staré cestě mimo dálnici. Předpoklad 106 km, stoupání 1.562 m, klesání 1.592 m. Přes Fulnek, Odry, Libavou a Velký Újezd do Prostějova, Sportcentra Hotel Tennis Club. Zde mají pěkné dobíjecí místo, stojan firmy MICOS na parkovišti, hned za závorou. 2x zásuvka 230V16A NON-STOP. Adresa Za Kosteleckou 49, 796 01, Prostějov www.hoteltennisclub.cz, recepce: +420 582 402 511. Paní z recepce nám dala klíček k zapnutí stojanu. Do kopců jsme jeli rychlostí jen okolo 60 km/hod., kvůli úspoře baterií. Jinak na maximálně povolenou rychlost 50 či 90 km/hod.. Hojně jsme využívali setrvačnou jízdu na neutrál a při brždění nebo příkrých sjezdech dobíjení rekuperací. Zbylý dojezd dle počítače auta byl 32 km z původních 128 km, najeli jsme přitom 109,5 km za necelé 2 hodiny. Kromě oběda v hotelu (skvělá obsluha a jídlo), jsme stihli i místní aquapark (doporučujeme), než se auto za necelých 5 hodin nabilo na 16 dílků z 16 a ukazovalo dojezd 123 km. Parkování i dobíjení bylo zdarma a bez přístupových karet. Střed Moravy bohužel nemá žádný rychlodobíjecí stojan a i pomalé dobíjení zde nabízí jen pár míst. Velký to dluh nesplněných slibů ČEZu z roku 2011 o síti 150 nabíječek v ČR do 2 let.
Cesta do Brna vedla opět mimo dálnici, přes Drahany, Jedovnici a Bílovice. Kopce a serpentiny Drahanské vrchoviny kilometry dojezdu doslova hltaly. Ovšem na sjezdech rekuperací opět přibývaly. Předpoklad 71 km, stoupání 1.152 m, klesání 1.173 m. Ujeli jsme 68 km, zbylý dojezd byl 57 km ze 123 km. Rychlodobíjecí stanice CHAdeMO 50kW firmy Netdata, Výstaviště BVV Brno, brána č.9, Bauerova 491/10 (Scot sport), Brno-Pisárky, byla vynikající. Poprvé jsme viděli dobití za 20 minut na 80% kapacity baterií, 14 dílků z 16. Pokud bychom pokračovali v dobíjení další necelou hodinu, sliboval displej dobíječky 100% dobití. To jsme nevyužili, dojezd jsme měli i s rezervou 20 km. Parkování i dobíjení bylo zdarma a bez přístupových karet.
Následně nám už štěstí nepřálo. Předpoklad 101 km přes Znojmo k Vranovské přehradě, stoupání 845 m, klesání 940 m, nevyšel. Rovná pohodová cesta přes Ivančice byla uzavřená, čekala nás šíleně dlouhá, špatně značená objížďka, kde v kopcích a serpentinách všichni bloudili. Místo do Bítova jsme s bídou dojeli do Vranova nad Dyjí. Ujeli 102,3 km, uviděli na displeji dojezd 0 km, který následně zhasl, a rozsvítil se symbol Želvy. Tedy dojezd 3-5 km omezenou rychlostí a s vypnutými spotřebiči typu klimatizace. Z donucení jsme proto vyzkoušeli projekt EONu Na plný proud, dobíjecí stojan u Zámeckého hotelu. Ten však nefungoval, což, jak se později ukázalo, nebylo výjimkou. Vyhazoval totiž pojistky hotelu už při nabíjení elektrokola či elektroskútru, natožpak elektromobilu. Jen díky ochotné obsluze Zámeckého hotelu jsme našli vedle recepce funkční domácí zásuvku a nabili za 1,5 hodiny dojezd 30 km, 4 dílky baterie z 16. Parkování i dobíjení bylo zdarma a bez přístupových karet. Mezitím jsme tamtéž dobře povečeřeli a cestu 12 km do Bítova, penzionu Chata Suzan, Bítov - Horka č.195, stihli do 23.hodiny. Zbyl dojezd 12 km z 30 km.
Celkem jsme ten den ujeli na trase Ostrava – Prostějov – Brno – Vranovská přehrada Bítov 292 km. Auto šlo v penzionu ihned na dobíjení z běžné zásuvky přes prodlužovačku, po nočním nabití hlásilo dojezd 141 km. Počítač vozu totiž posuzuje dojezd neustále dle stylu jízdy na posledních 25 ujetých kilometrech. A ty jsme jeli z donucení extra úsporně.
V pondělí elektromobil odpočíval, zato jsme strávili 2 hodiny (á 270,- Kč) v elektročlunu Holiday 390 pro 4 osoby na přehradě. Paráda, vnitřek je velmi variabilní, kromě sezení lze lavice sklopit na velkou polstrovanou palubu. Ovládání pro děti, jedna konstantní rychlost vpřed i vzad, volant. Jen je elektroloď na vkus elektromobilisty dost hlučná. Prý je to díky převodům a konstrukci trupu. Prohlédli jsme si v kotvišti větší Holiday 450 i luxusní SWT 1880 electric (http://www.elode.cz/). Dobíjení bylo řešeno kabelem z nejbližší chaty na břehu do rozvodné skříně. Elektrolodí se dobíjelo v kotvišti jednotlivě vyvedenými kabely hned osm. Tady dobíjení, zřízené malým soukromým subjektem, fungovalo.
Od úterý do soboty jsme díky chladnému počasí podnikli mnoho výletů elektromobilem do okolí, znamenajících vždy několik desítek kilometrů jízdy kopcovitým terénem. Přehrada má totiž přes 30 kilometrů délky a my bydleli u jejího horního konce. Dobíjení v rámci projektu EONu Na plný proud nás velice zklamalo. Unifikované dobíjecí stojany byly umístěny buď v nedostupných místech, jako např. hrad Bítov nádvoří se zákazem vjezdu všech vozidel, přesto tam dobíjel elektroskútr. Nebo hráz Vranovské přehrady se zákazem vjezdu všech vozidel a placeným parkovištěm několik set metrů před ním. Případně stojan vyhazoval pojistky v místech napojení a nefungoval. Jako v Hotelu Zámek Vranov nad Dyjí v centru obce nebo na centrálním zámeckém parkovišti nad obcí. A do třetice nebyly v logických lokalitách dobíjecí stojany vůbec, jako v hotelu, restauraci a rozhledně Rumburak s velkým parkovištěm. Obrovským paradoxem pak byly 3 pomalé nabíječky EONu po 2 zásuvkách Schuco 230V 16A v areálu Vodní elektrárny EON Vranov nad Dyjí pod hrází, umístěné ovšem zcela bez označení uvnitř areálu, několik set metrů od zavřené vstupní brány, na zdi objektu u zatravněné plochy. Co tím chtěl básník říci, těžko posoudit. I pracovníků elektrárny je méně, než dobíjecích zásuvek. Pokud to bylo myšleno interně. Ovšem podle vyjádření průvodců nikdo z nich nemá ani elektrokolo, natož elektromobil. Dobíjeli jsme tedy vždy po návratu v penzionu, přes noc, na běžné zásuvce, zdarma, v ceně ubytování. Úspěch měl projekt Na plný proud snad jen u cyklistů a motocyklistů, kteří si vypůjčili nabízená elektrokola a elektroskútry. Tak, jako existuje „Tesla smile“ u řidičů vozů Tesla, potkávali jsme „electro smile“ u řidičů elektrokol a elektroskútrů. Předpokládáme, že šlo o jejich první dobrou zkušenost s elektromobilitou a ten úsměv byl nelíčený.
Jen tak na okraj, ve srovnání se službami pro turisty v sousedním Rakousku, je na Vranově obrovský rozdíl. Kupodivu ne v přístupu lidí, tady jsme byli až na pár znuděných brigádníků příjemně překvapeni, ale v možnostech placení. Bankomaty najdete ve Znojmě, Moravském Krumlově a jeden i ve Vranově nad Dyjí. To jsou ovšem destinace vzdálené od sebe desítky kilometrů. Kupodivu, platební karty berou v ubytovacích, restauračních i památkových zařízeních jen velmi výjimečně. Dokonce i pokud památky provozuje stejná instituce, pak v jedné vstupné uhradíte kartou, v jiné jen v hotovosti. Zvláštní. Vracíte se tak do středověku nejen díky památkám, ale i díky nutnosti tahat sebou neustále plný měšec peněz. Při platbách za čtyřčlennou rodinu totiž vždy vydáte jednorázově několik set korun.
(pokračování….) Ing.Radovan Burkovič

Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro (Morava, Rakousko, Slovensko). Díl 2., Rakousko
(….pokračování) Elektrická dovolená jsme nazvali naše 12ti denní putování na trase Ostrava - Prostějov – Brno - Vranovská přehrada Bítov – Vídeň – Bratislava – Žilina – Ostrava. První část popisovala zkušenosti s cestou malým městským elektromobilem Peugeot Ion a dobíjením na Moravě. Druhá bude o Rakousku a Vídni. Cílem bylo cestou z Bítova na Vranovské přehradě do Bratislavy navštívit Vídeň a použít některou z vídeňských pomalých nabíječek v době prohlídky města. Večer pokračovat podél Dunaje na ubytování do Bratislavy. V dalších dnech pak Vídeň opět navštívit celodenním výletem z Bratislavy. Trasu 119 km jsme měli zvládnout za 2 hodiny i s případným dobíjením. Protože vedla i přes zpoplatněné úseky silnic typu S a A, bylo nutné koupit nejkratší desetidenní rakouskou dálniční známku. Přes Lančov, Šafov, Langau, Pulkau a Holabrun jsme měli dojet do Stockerau a odtud do Vídně.
Z Bítova jsme vyjeli v neděli 17.8.2014 plně dobiti, 16 dílků baterie z 16 a 136 km dojezdu dle počítače auta. Nejprve dle navigace 116 km dlouhá trasa vedla kopci a nekvalitními silnicemi nepříliš malebného moravského pohraničí, v bývalé zemi nikoho, protkané ještě před 24 lety jen drátěnými zátarasy, nástražnými systémy a minovými poli, aby nikoho nenapadlo utíkat z komunistického ráje na kapitalistický západ. V Rakousku došlo k až podezřelé změně. Kromě úhledné zemědělské krajiny byly desítky kilometrů cest osazeny kvalitním, novým asfaltem. Teprve předvolební bilboardy s politiky zázrak vysvětlily. Viděli jsme v praxi plnění předvolebních slibů i lákání mladých na bydlení v pohraničí. Škoda, že u nás obvykle zůstane jen u těch bilboardů. Podle mobilních aplikací LemNet a Etankstellefinder jsme v každé větší obci míjeli alespoň jednu pomalou dobíječku, obvykle u restaurací nebo před radnicí. Těmi jsme se však nechtěli zdržovat a nabrali jsme směr na první známou rychlonabíječku ve Stockerau. Do kopců jsme jeli rychlostí jen okolo 60 km/hod., kvůli úspoře baterií. Jinak na maximálně povolenou rychlost 50 či 100 km/hod.. Hojně jsme využívali setrvačnou jízdu na neutrál a při brždění nebo příkrých sjezdech dobíjení rekuperací. V Pulkau jsme na čerpací stanici zakoupili dálniční známku (Autobahnvignette) na 10 dní za 8,5 Eur, cca 238,- Kč. A nebyli jsme z ČR sami. Rychlodobíječku jsme našli za městem Stockerau vedle dálnice A22, v Rasthausu, obdobě našich Rohlenek a Devíti křížů na D1. Motel, restuarace, WC, prodejna, čerpací stanice a rozlehlé parkoviště s velkou krásnou modrobílou elektrodobíječkou firmy ELLA, Wiener Straße, 2000 Stockerau, Rakousko, (http://www.ella.at/). Trojkombinace dobíječek Type2 43kW, CHAdeMO 50kW a CCS 50 kW, nonstop 24/7, do začátku roku 2015 parkování i dobíjení zdarma a bez přístupových karet. Zbylý dojezd dle počítače auta byl 32 km z původních 136 km, najeli jsme přitom 101 km za necelé 2 hodiny. Po malé svačince, návštěvě WC a místního obchodu, kde bylo nutno zakoupit Mozartovy koule, bylo dobito na 80%, 14 dílků z 16 a dojezd 114 km. Příjemné bylo, že stojan předem spočítal předpokládaný čas dobíjení a pak odpočítával. Pro pokračování dálnicí na Vídeň a pojíždění po městě více, než dost. Jinak ve městě samotném jsme cestou k rychlé minuli i několik pomalých dobíječek, třeba tu u McDonald´s.
Ve Vídni jsme díky navigaci poměrně svižně našli v centru ulici Lehargasse vedle Operaringu, garáže Wipark Parkgarage, Wien, 1060, Lehargasse 2-4, Tiefgarage, tel. 0800 510 820, kde měla platit naše RFID karta Wien energies (http://www.tanke-wienenergie.at/). Hned v prvním patře za vjezdem bylo krásných 9 míst se zásuvkami na zdi, 3x Type2 a 6 klasických domácích Schuko. Všemu vévodil stojan k jejich spouštění. Bohužel, jak jsme si ověřili dotazem u obsluhy, i v neděli odpoledne po nás chtěli za hodinu parkování na nich nekřesťanských 3,90 Eur. Vydat za 6 hodin dobíjení přes 20 Eur se nám nechtělo. Kdo chce moc, nemá nic, což pěkně ilustrovaly skoro prázdné podzemní prostory. Zůstali jsme tedy také stát v přilehlé ulici, kde je přes víkend parkování zdarma. Dobijeme na rychlonabíječce při odjezdu. Kupodivu jsme v prázdném podzemí narazili na ignoranta se spalovacím vozem, stojícího na jednom z vyhrazených dobíjecích míst. Ne, nejednalo se jako u nás v Ostravě o majitele mohutného třílitrového SUV značky Audi či BMW, okupujícího vyhrazená dobíjecí místa v obchodním centru Nová Karolina, šlo o majitele klasického Porsche. Ovšem zřejmě stejné krevní skupiny. Po úvodním zklamání z vídeňské parkovací nenasytnosti jsme byli potěšeni rozvojem elektrokol. Kromě stojanů na půjčení běžných kol jsme potkávali půjčovací stojany elektrokol se zabudovanými dobíječkami, podobně, jako v Paříži. Množství cyklistů, včetně turistů všech národností, bylo fascinující. Včetně bezchybných cyklostezek a semaforů k nim na všech křižovatkách.
Večer jsme se vrátili k autu a vyjeli směr Bratislava. Cestou jsme dobili na 80% na rychlodobíječce Wien energies CHAdeMO 50 kW u vídeňského sídla ABB, Clemens-Holzmeister-Straße 4, Business Park Vienna, Vienna (http://www.tanke-wienenergie.at/). Sice zde nebylo žádné zázemí, protože jde o velké administrativní centrum ze skla a oceli, o víkendu město duchů, ale po krátké svačince a prohlídce nejbližších odvážných 40patrových věží jsme vyrazili. Příjemné bylo, že i tento stojan předem spočítal předpokládaný čas dobíjení a pak odpočítával. Z dojezdu 64 km a 8 dílků baterie z původních 114 km a 14 dílků ze Stockerau, jsme za 18 minut měli 14 dílků a dojezd 108 km. Bohatě do 67 km vzdálené Bratislavy podél Dunaje po silnici č.9. Mít kartu Wienenergies se vyplatilo. Mají sice jen 2 rychlonabíječky, ale i spoustu pomalých po celé Vídni a okolí. Parkování bylo tentokráte bez poplatků, přístup RFID kartou Wien energies. Ohledně ceny elektřiny zatím čekám, zda v září dojde nějaká měsíční faktura. Podle podmínek Smlouvy o převzetí karty spíše ne.
Cestu do Bratislavy jsme zvolili mimo dálnici, přes Schwechat, Fischamend, Wildungsmauer, Bad Deutch Altenburg a Hainburg an der Donau, byla o 15 km kratší. Jak jsme při křižování dálnice navíc zjistili, opravovala se. Kolony v obou směrech věštily klasicky nejdelší parkoviště v zemi. Po hodině pohodové jízdy s krásnými výhledy jsme minuli obrovský, strašidelný větrný park s desítkami větrných elektráren a vjeli z Petržalky mostem SNP do centra Bratislavy. S dojezdem 40 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Botel Marina na Dunaji na nábřeží Ludvíka Svobody pod Bratislavským hradem, kde jsme bydleli, nám ho nabídnout stejně nemohl. Do nedalekého River parku nebo zpátky přes most SNP do Auparku se nám už nechtělo.
Pozítří jsme vyrazili z Bratislavy elektromobilem na celodenní výlet směr ZOO Vídeň. Opět vrchem kolem Dunaje po silnici č.9, ne po dálnici. Parkoviště pro osobní automobily na ulici Seckendorff-Gudent-Weg, příjezd přes Elisabeth-Allee (vjezd Tirolergarten) bylo skutečně zdarma. Kupodivu hledání volného místa zabralo jen pár minut. Bohužel na parkovišti, ani v okolí, nebyla žádná příhodná nabíječka. Tady mají vídeňští co dohánět. Do ZOO se díky vstupnému (rodinné přes internet 49 Eur) nechodí na hodinku. Elektromobil by se tak v klidu dobil i z běžné zásuvky do plna. Klidně by mohli chtít i pár Eur navíc. Takto jsme po uzavření ZOO v 18:30 hodin cestou dobili na 80% na již známé rychlodobíječce Wien energies CHAdeMO 50 kW u vídeňského sídla ABB, Clemens-Holzmeister-Straße 4, Business Park Vienna, Vienna (http://www.tanke-wienenergie.at/). Ani ve všední den večer zde nebylo žádné zázemí, protože jde o velké administrativní centrum ze skla a oceli, večer město duchů, ale po krátké svačince jsme mohli zpět do Bratislavy. Z dojezdu 25 km a 3 dílků baterie z původních 123 km a 16 dílků z Eurovea Bratislava, jsme za 22 minut měli 14 dílků a dojezd 107 km. Parkování bez poplatků, přístup RFID kartou Wien energies. Ohledně ceny elektřiny zatím čekám, zda v září dojde nějaká měsíční faktura. Podle podmínek Smlouvy o převzetí karty spíše ne.
Cestu do 67 km vzdálené Bratislavy jsme zase zvolili mimo dálnici, přes Schwechat, Fischamend, Wildungsmauer, Bad Deutch Altenburg a Hainburg an der Donau, je o 15 km kratší. Dálnice se navíc stále opravovala. Po hodině pohodové jízdy s krásnými výhledy na osvětlená městečka a obce jsme vjeli z Petržalky svítícím mostem SNP do centra Bratislavy. S dojezdem 36 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Rakousko tak máme zapsáno jako z hlediska dobíjení elektromobilu bezproblémové. (pokračování….) Ing.Radovan Burkovič

Elektrická dovolená aneb 1.179 km za půl euro (Morava, Rakousko, Slovensko). Díl 3., Slovensko.
(….pokračování) Elektrická dovolená jsme nazvali naše 12ti denní putování na trase Ostrava - Prostějov – Brno - Vranovská přehrada Bítov – Vídeň – Bratislava – Žilina – Ostrava. První část popisovala zkušenosti s cestou malým městským elektromobilem Peugeot Ion a dobíjením na Moravě. Druhá Rakousko a Vídeň. Třetí bude o Bratislavě a západním Slovensku. Cílem pobytu v Bratislavě bylo nejen mít základnu pro návštěvy Vídně, ale také užít si hlavní město našich sousedů, použít některou z pomalých nabíječek a poté cestou do Ostravy po slovenských dálnicích vyzkoušet síť rychlodobíječek GreenWay. Z Vídně jsme dorazili s dojezdem 40 km, proto jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Botel Marina na Dunaji na nábřeží Ludvíka Svobody pod Bratislavským hradem, kde jsme bydleli, nám ho nabídnout stejně nemohl. Do nedalekého River parku nebo zpátky přes most SNP do Auparku se nám už nechtělo.
Ráno v pondělí 18.8.2014 se nám ovšem nechtělo ani na celý den do Vídně, takže jsme změnili plány. Auto jsme kvůli pomalému dobíjení zaparkovali v podzemní garáži nákupního centra Eurovea, Pribinova 17191/10, Bratislava (http://www.eurovea.sk/), na dobíječce firmy IFT multimédia (http://www.ift.sk). Ta dle popisů na internetu slibuje 3 typy nonstop dobíjení: 2xType2 (22 kW), 2x domestic (Schuko) plug (3,7 kW), 400V x 32A. Přístupových karet netřeba, pro dobíjení z Type2 je nutno mít svůj kabel nebo redukci. Nevíme, jak to v IFT mysleli, ale na místě jsme narazili na 2 zásadní omezující podmínky. První bylo v pracovní dny jen 3 hodiny parkování zdarma, dále 2,50 Eur/hodina. Proto tady všichni pěstují oblíbenou tříhodinovou autoturistiku. Řidička nablýskaného SUV Porsche Cayenne dokonce tak okatě, že po opuštění závory na odjezdu v klidu vyrazila v protisměru podzemím k vjezdové závoře. Ostatní se alespoň namáhali vyjet nad zem a o kus dále sjet znovu do podzemí na další 3 hodiny zdarma. Druhým omezením byl fakt, že na nabíjecím stojanu IFT byly pouze 2 zásuvky, obě Type2. Takže náš Peugeot Ion měl smůlu. Nelenili jsme a vyrazili na průzkum okolí. K našemu překvapení je Eurovea perfektně připravena na elektromobilitu. Auta, skútry i kola. Každý druhý až třetí sloup podzemního parkoviště je ve výše zhruba 1,5 metru osazen zásuvkou Schuco 230V. Paráda. A vzhledem k tomu, kolik to muselo stát peněz za kilometry kabeláže a stovky zásuvek, určitě nejde o náhodu. Zásuvku 400V x 32A jsme nehledali, tyhle stačily. Zaparkovali jsme tedy vedle zeleně natřených dobíjecích míst a připojili se na zásuvku na sloupu. Fungovala perfektně a do oběda, kdy jsme zvládli malé bratislavské historické centrum, bylo dobito na 100% a 123 km dojezdu. Bohatě na přesun k botelu i zítřejší výlet do vídeňské ZOO. Na odpolední návštěvu bratislavského hradu, tyčícího se na skále nad botelem, jsme auto nepotřebovali. Po schodech stejně neumí.
V úterý ráno jsme vyrazili z Bratislavy elektromobilem na celodenní výlet směr ZOO Vídeň, viz minulý díl. Večer jsme se vrátili do Bratislavy a s dojezdem 36 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den.
Ve středu jsme vyjeli do 13 km vzdáleného Devína, prohlédnout si hrad a soutok Moravy s Dunajem. Návštěva fantastická, hlavně díky skvělému nápadu zaměstnat na hradě na celou sezónu skupinu historického šermu, která návštěvníkům výkladem a ukázkami přibližovala historii země, hradu i praktický život v něm. V dobových kostýmech, přístřešcích, stanech. Spoustu věcí si mohl návštěvník osobně vyzkoušet. Stoupání k Devínu ubralo z dojezdu 36 km daleko více než 13 km, ale to nevadilo. Cestou zpět byla nonstop rychlodobíječka sítě GreenWay, OC Dubrawa, CHAdeMO 50 kW na sídlišti Dubravka, Pri Hrubej lúke 2 (http://www.plug-in.sk/), dispecing@greenway.sk tel: +421 911 668 770, v podzemním parkovišti obchodního centra Tesco. Zbývalo nám jen 10 km a 1 dílek baterie. Oběd a nákup stačil bohatě na dobití na 82%. Za 24 minut přibylo do baterií 9,9 kWh, dojezd 105 km a 13 dílků z 16. Vyplatilo se poslat emailem oskenovanou kopii velkého technického průkazu a získat PIN kód k nabíječkám pro dobíjení zdarma do konce životnosti elektromobilu. Nepříjemné bylo, že stojan GreenWay předem nespočítal předpokládaný čas dobíjení jako v Rakousku, ale naopak počítal čas dobíjení od nuly. Nevěděli jsme tak předem, zda bude dobito za 18, 22, 25 či 40 minut. Při prohlídce podzemí jsme narazili ještě na jedno dobíjecí místo, osazené podobně jako v Ostravě v OC Nová Karolina na zdi jen deskou s pojistkami a zásuvkami Schuco 230V a pětikolíkem 400V 16A. Obě tyto zásuvky byly navíc i na zdi u rychlodobíječky. Zajímavé. Doklesali jsme až k botelu a dojezd si rekuperací zvýšili na 111 km. Na odpolední návštěvu rozhledny UFO na mostě SNP a Magio pláže na nábřeží jsme auto nepotřebovali.
Čtvrtek 21.8.2014 byl ve znamení přesunu z Bratislavy po dálnici D1 / E75 přes Senec, Trnavu (rychlodobíječka 42 km od poslední), Piešťany (rychlodobíječka 40 km od poslední), Nové Mesto nad Váhom, Trenčín (rychlodobíječka 85 km od poslední), Považskou Bystrici a Bytču do Žiliny (rychlodobíječka 82 km od poslední). 201 km za 2 hodiny (bez času pro dobíjení). Odsud jsme plánovali opustit Slovensko za další 2 hodiny (bez času pro dobíjení) po 115 km dlouhé trase přes Kysucké Nové Mesto, Čadcu, Svrčinovec, Mosty u Jablunkova, Bystřici, Třinec (pomalá dobíječka), Hnojník a Havířov (pomalá dobíječka) po čtyřproudovce Rudná do Ostravy.To znamenalo nákup dálniční známky na 10 dní, kupodivu (jako skoro všechno zboží na Slovensku) dražší než v Rakousku. Přišla na 10 Eur, cca 280,- Kč.
Nevyužili jsme rychlodobíječku Nissanu u jejich autosalonu, zastavili jsme na výjezdu z města cestou po D1 u 16 km vzdálené rychlodobíječky sítě GreenWay, Stará Vajnorská 39, Bratislava, 831 04. Špatně se hledá, č.39 je totiž dlouhý blok budov se 4 vchody. Dvůr s dobíječkou je před ním, ze strany od dálnice. Ve dvoře je dobře označený objekt GrennWay, velký přístřešek s rychlodobíječkou DC CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A), 380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Plus s výměnnou a nabíjecí stanicí baterií pro dodávky, která byla dokonce odemčená, prohlédli jsme si ji. Za přístřeškem je komplex čerpací stanice s veškerými službami včetně LPG, WC, bistra. Nabito jsme měli za 11 min., 2,8 kWh, dojezd 106 km, 14 dílků z 16. Ani tento, stejně jako ostatní stojany GreenWay, předem nespočítá předpokládaný čas dobíjení. Koupili jsme dálniční známku, vykonali potřebu a jelo se.
Vyjeli jsme s klidem na slovenskou tříproudou dálnici a užívali si ve všední den maximálně povolených 110 km/hod.. Více nebylo radno, policejních dodávek VW Transporter s kamerami na střechách, hlídkujících u dálnice, jedoucích v pomalém pruhu, pokutujících provinilce na odpočívadle nebo pevných radarů mezi vnitřními svodidly jsme potkali mnoho. Až nás to překvapilo. Tohle vidět na našich dálnicích, asi by se provoz velmi zklidnil.
Po projetí Sence měla být rychlodobíječka po 27 min. 43 km (počítáno od poslední) u Trnavy, GreenWay EMPARK, Sereďská 247, Modranka, DC: CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC: 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A), 380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Po dálnici při 80 km/h jsme měli rezervu 41 km až k další rychonabíječce v Piešťanech, vzdálené 40 km. Proto jsme se rozhodli jet 110 km /hod. a využít i trnavskou. Ať ji poznáme. Empark je ve skutečnosti Truck centrum ve vesnici, asi 2 km za sjezdem vedle dálnice. Logistické centrum, čerpací stanice, WC, bistro. Nabíječku najdete u velkých hal v levém rohu za benzínovou pumpou, 2 zelená místa. Nabito jsme měli za 19 min., 6,9 kWh, dojezd 102 km, 14 dílků z 16. Malá svačinka a jelo se.
Frčeli jsme dále stodesítkou směr Piešťany. Navigace Sygic nás zbytečně (jako nejrychlejší trasu) navedla až za Piěšťany na další, 7 km vzdálený dálniční sjezd. Pak jsme se 7 km vraceli okresní silnicí do města. Přitom z města jsme vyjeli zpět po 3 km hned na dálnici. Poučení - nevěřit navigacím a vždy si zkontrolovat trasu i podle mapy. Rychlodobíječka je 40 km a 25 min. jízdy od té předchozí. GreenWay AUPARK, parkovací dům 1.poschodí, parkovací boxy u č.1, Nitrianska 18, Piešťany, 921 01. DC CHAdeMO 44 kW (3x100 A). Dojezd nám po zajížďce 14 km zbýval jen 12 km, 2 dílky z 16. Obchodní centrum Aupark s parkovacím domem je v centru Piěšťan. Kromě obchodů a bank je zde WC a několik restaurací. Do parkovacího domu je zpoplatněný vjezd na parkoviště 0,50 Eur, dále bez plateb. Nájezd k němu vede kolem OC přes kruhový objezd do vjezdu ke garážím. Nabíječka stojí hned za vjezdem vlevo u sloupu č. 1, jsou tu 2 zelené místa. Nabito jsme měli za 20 min., 9,3 kWh, dojezd 94 km, 14 dílků z 16. Stačilo to tak akorát zajít si na malou a už bylo hotovo.
Přes Nové Mesto nad Váhom jsme se vydali na Trenčín. Rychlodobíječka (počítáno od poslední) je 41 km po 31 min. jízdy. GreenWay DALITRANS, Veľké Bierovce 266, Veľké Bierovce, 913 11. DC: CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC: 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A),380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Dojezd zbýval 35 km, 3 dílky. DALITRANS je rozlehlé logistické Truck centrum za sjezdem z dálnice před obcí Veľké Bierovce. Nabíječka je komfortně zastřešená se 2 místy zhruba 50 m vpravo hned za vrátnicí. Na stříšce chybí jakékoliv označení, což díky řadě stojících aut a kamionů zmate a dobíjecí místo lze po příjezdu přehlédnout. Stalo se nám to také, personál nám ale ihned sám poradil. Vybavení velmi slušné, bistro, posezení, WC, sprchy, myčka, komplet čerpací stanice včetně LPG. Vzhledem k 85 km vzdálené další rychlonabíječce v Žilině jsme zvolili nabíjení na 100%. Jenže jsme současně nezvýšili čas k dobíjení, tak se rychlonabíječka po 82% stejně vypnula. Za 17 min. jsme nabili 7,8 kWh, dojezd 87 km, 14 dílků z 16. Proto jsme zadali čas dobíjení na 90 min. a dali nabíjet znovu. Zobrazilo se 60 min. dobíjení na displeji a rychlost dobíjení prudce klesla. Nakonec se nabíjení zastavilo samo po 30 min., nabito na 96%, 2,8 kWh, dojezd 108 km, 16 dílků z 16. V areálu byla k dispozici na zdi haly i pomalá nabíječka. Tahle zastávka nás díky dlouhé době nabíjení a bez programu dost nudila. Padla první „kacířská slova“, že furt jen stojíme a dobíjíme, takhle se domů dnes nedostaneme. Byla to dnes 4.zastávka, nebylo se posádce co divit.
Stále po D1 přes Považskou Bystricu a Bytču jsme se vydali do Žiliny, 85 km (počítáno od poslední) a 49 min. do
AUPARKu, parkovací dům, Veľká okružná 59, Žilina, 010 01. DC: CHAdeMO 44 kW (3x100 A), AC: 220 V zásuvka 3,5 kW (1x16A), 380 V zásuvka 11 kW 3,5 kW (3x16A). Terén se velmi změnil, přibylo stoupání i klesání a cesta vedla hodně kilometrů po sloupech nad údolími a obcemi. Dojezd nám zbýval 19 km, 2 dílky baterie z 16. Obchodní centrum Aupark je nedaleko centra Žiliny, najdete v něm kromě obchodů a bank i WC a několik restaurací. Parkoviště zde je první 3 hodiny zdarma, což v případě rychlonabíjení nehraje roli. Nabíječka je hned za vjezdem vpravo u sloupu č.105, 2 zelené místa. Nabito na 82% bylo za 20 min., 8,8 kWh, dojezd 81 km, 14 dílků z 16. Vzhledem k 120 km vzdálenému cíli a další pomalé nabíječce až v Třinci, vzdálené 62 km přes hraniční hory, jsme nastavili i zde nabíjení na 90 min. a dali auto znovu nabíjet. Zobrazilo se 60 min., nabito na konečných 96% bylo za 29 min., 3 kWh, dojezd 103 km, 16 dílků z 16. Za tu dobu jsme jen bohatýrsky povečeřeli a vykonali potřebu, na více už nezbyl čas.
Při výjezdu ze Žiliny nás, podobně jako na začátku dovolené v Brně, štěstí opustilo. Pouhých 30 kilometrů k hranici s ČR jsme díky 2 bouračkám na trase a dlouhým, stojícím kolonám, překonávali o hodinu a půl déle. Možná to však bylo ku prospěchu věci, protože nás to nestálo žádnou elektřinu navíc, spíše naopak. Pomalé popojíždění v koloně do kopců a sjíždění z nich s rekuperací dojezd nijak nezmenšovalo. V Třinci, pomalá dobíječka ČEZu 62 km a 57 min. vzdálená od poslední, jsme nezastavovali. Nebyl důvod. Dokonce ani v Havířově, pomalá dobíječka ČEZu 30 km a 31 min. počítáno od poslední, kde jsme ji míjeli jen pár metrů od magistrátu města, nás dojezd elektromobilu zastavit nenutil. V klidu jsme jeli 80-90 km/hod. po čtyřproudovce Rudná do 28 km vzdálené Ostravy, kam jsme po 30 minutách dorazili. Ze Žiliny jsme ujeli dle tachometru 114 km, v baterii zbyly 2 dílky z 16 a počítač auta ukazoval doma v garáži zbývající dojezd ještě 15 km. V téhle vzdálenosti je od našeho domu dalších 5 pomalých dobíječek v obchodních centrech a areálu univerzity. S rezervou jsme se tam mohli ještě vydat.
Za 12 dní jsme plně obsazeným a naloženým malým městským elektromobilem projeli 3 státy střední Evropy, najeli 1.179 km a vyzkoušeli v praxi pomalé i rychlé dobíjení na různých místech. Při dojezdu měl elektromobil Peugeot Ion ve čtvrtek najeto celkem 6.991 km. Po plném dobití nočním proudem doma v garáži jsme ho v dalších 2 dnech proháněli a dnes už má za sebou přes 7 tisíc km. Pokud Vám naše zkušenosti pomohly, jsme jen rádi. Naplnili jsme tak heslo občanského sdružení Elektromobily: „Ukazujeme, jak to jde, zatímco ostatní ukazují, jak to stále pořád ještě nejde …..“. (konec) Ing.Radovan Burkovič

Fotografie rychlodobíječky GreenWay Piešťany, Trenčín, Žilina.

Praktické zkušenosti z 3 měsíčního provozu Peugeot Ion (alias Citroen C-Zero, alias Mitsubishi iMiev) a po 4 tisících kilometrech
Mám Peugeot Ion, alias Citroen C-Zero, alias Mitsubishi iMiev, který jsem si 2.4.2014 zakoupil - viz můj článek na Jak jsem převážel elektromobil z Prahy do Ostravy po vlastní ose http://www.elektromobily-os.cz/blog/...o-vlastni-ose/ .
Zjistil jsem, že ani na webech Citroen clubu www.citroen-club.cz, ani Peugeotu, natožpak Mitsubishi není nikdo z vlastníků trojčete Mitsubishi iMiev / Peugeot Ion / Citroen C-Zero registrován. Respektive u Mitsubishi je, ale z roku 2007 jen spalovací verze s motorem 600cm3. Na Peugeotu a Citroenu jen já. Takže odtud se nedozvím nic a o nic nepodělím.
Spokojení lidé samozřejmě nemají potřebu se o své spokojenosti šířit, jak mi ostatně potvrdili na Ostravsku 2 kolegové elektromobilisté (Citroen C-Zero a Peugeot Ion), v jejichž vozech jsem se před koupí svezl nebo je i řídil.
Postupně vychytávám způsob jízdy, kombinuji plachtění na Neutrál s rekuperací D pro brždění nebo sjezdech prudkých kopců (vůz ma automatickou převodovku, jen posunuji páku dopředu či dozadu). Dosahuji tak docela zábavných hodnot, kdy po ujetí 11 km mám dle počítače dojezd o 5 km delší, než při vyjetí. Moje žena řídí vůz často také, ale neplachtí, jen rekuperuje. V podstatě v garáži zařadí D a jede až do cíle, i na křižovatce jen stojí na brzdě a nevyřazuje. Zatím můj přístup přináší větší dojezd, přesun na Neutrál a pak zpět na D v průběhu jízdy nedělá autu zle.
Co se dobíjecích možností týče, existuje kromě klasického dobíjení s autem dodávanou 10A dobíječkou i kouzlo s kratším dobíjením s 16A dobíječkou a pak možnosti různých redukcí. Já mám redukci velký 5kolík na běžnou 230V zásuvkou na druhé straně pro dobíjení běžnou standardní dobíječkou ze stojanu VŠB-TUO udělaný od nich (mají na stojanu jen velký a malý 5kolík, ovšem s redukcí stejně dobíjím přes 6 hodin, protože svojí dobíječkou). Zatím jsem nevyzkoušel Menekes (redukci nemám) ani rychlodobíječku, která je nejblíže ve 108 km Žilině v síti GreenWay http://www.plug-in.sk, kam se chystám vyrazit. Jinak další až v Brně, kam to s dojezdem 150 km bez pomalého dobíjení v Olomouci či Prostějově či Hulíně (univerzita a sportovní oddíl a firma) nedám.
Dobíjení doma přes noc (dostal jsem díky vlastnictví elektromobilu od ČEZu noční proud tarif D27d Elektromobilita s Akumulaci IV nízký tarif 22-06 hodin) či přes den (mám na střeše malou FVE) není problém, ale využívám ho jen okrajově. Jinak Akumulace II je 18-20 a 23-05 hodin a III 17-19 a 22-04 hodin. Ale dalo to 3 měsíce práce na internetu, emailování a telefonování s jejich nezastižitelnými techniky. Ti Vám do telefonu soukromě řeknou, že je to celé kravina a oni jsou schopni na zavolání vzít jiný elektroměr a dojet dům za hodinu přepojit, ale holt to nějaký chytrák na centrále takhle vymyslel a zavedl. Výhodou je, že nedělali fóry a mám takhle napojený celý dům třetinu dne v nízkém tarifu. Taky fajn bonus z vlastnictví elektromobilu. Spíše však nabíjím různě v Ostravě na nabíječkách ČEZu, OC Nová Karolina a VŠB-TUO.
Slovensko má od května 2014 síť 15 soukromých rychlodobíjecích stanic– www.plug-in.sk – “GreenWay infraštruktúra Akcia do 31.8.2014! Každý držiteľ elektromobilu, ktorý sa zaregistruje a zašle do 30.8.2014 na email dispecing@greenway.sk naskenovaný veľký technický preukaz od vozidla získa na celú dobu životnosti vozidla prístup do siete GreenWay zdarma. Akcia sa viaže na zaregistrovaného držiteľa a VIN číslo vozidla. Táto akcia platí len pre držiteľov nevyužívajúcich vozidlo na podnikateľské účely.” Učinil jsem, co na webu požadovali, protože auto mám koupené na sebe jako soukromou osobu, a minulý týden mi zaslali přístupový PIN k jejich rychlodobíječkám. Je jich opravdu hodně a super umístěné http://www.plug-in.sk/docu/zoznamLokalit.pdf . Tady by se mohl ČEZ učit. Chystám se koncem července z Ostravy k rodině ženy do Košic Peugeotem Ion a ty nabíječky chci v praxi otestovat. Slovensko, země elektromobilitě zaslíbená
Na dlouhé cestování to tedy s dojezdem 150 km a neexistencí sítě rychlých dobíječek po ČR není, ale kolem komína pohoda. Elektromobil (Pežik, jak mu mazlivě přezdíváme) se stal miláčkem rodiny, ženy i dětí. Opravdu se o něj přetahujeme a jezdí denně. Po 3 měsících od koupě má najety 4 tisíce km. Prakticky vše kolem komína. Nepočítám-li dojezd z Prahy, tak nejdále byl z Ostravy-Plesné 36 km jedním směrem v Dolních Domaslavicích. Ostatní vozy (moje Berlingo a ženina Ibiza) zůstávají doma, používáme je pouze výjimečně nebo na převozy velkých věcí. Ostatně já, když jen trochu mohu, tak jezdím do práce a v práci na elektrokole.
Co se pohodlí týče, tak rychlé rozjezdy, hbitost na cestě, tichost, žádné vibrace, pohodlí, docela velký kufr zvládne sobotní nákup, vše ovládáte kotníkem pravé nohy (tlakem na pedál zrychlujete, povolením brzdíte). Jedním slovem neměnili bychom.
Spousta lidí řeší ten dojezd to je právě ta mantra, s níž se všichni ohánějí. Pak zjistí, že s výjimkou pár dní v roce neujedou denně více než 80-100 km, spíše méně. Evropský průměr je 60 km a jak říkají statistiky, 2/3 lidí jezdí méně, než je tento průměr. Stávající elektroauta mají od 150 km výše, Nissan Leaf či BMW iX3 kolem 200 km, lídr oboru Tesla model S 400-600 km podle verze. Já když jezdím běžně s dětmi do školy, do práce a v práci, tak po Ostravě málokdy najedu více než 50 km. Navíc mám jedno dobíjení doma a druhé na firmě, takže dojezd už vůbec neřeším. Cucnout si mohu i na 5 veřejných stanicích rozmístěných po Ostravě. Zvykli jsme si sebou neustále vozit 40-60 litrů paliva a jezdit tankovat na čerpací stanice, kam benzín či naftu, dnes i plyn, zase někdo musí dovézt. Elektřinu přitom máme všude a pomalé dobíjení není nic jiného, než prostá zásuvka 230V, přístupná zvenku. Například já jich mám venku na domě několik třeba jen kvůli elektrické sekačce. Tu co mám vpředu vedle vchodových dveří a parkoviště nabízím zdarma k dispozici elektromobilistům (ale taky elektrokolům a elektroskútrům). Platba za odebrané kWh je dobrovolná vhozením pětikoruny za kilowathodinu do poštovní schránky. Ostatně elektřinu přes den mám z malé FVE a přes noc díky elektromobilu noční proud.
Podobný přístup doplňování paliva doma je dnes i CNG, prodávají se domácí plničky pro ty, co mají v domě rozvedený plyn. Taky bych si takové auto mohl koupit. Nabídka je docela velká a doma vaříme, topíme a ohříváme vodu plynem (tedy pokud nesvítí sluncem, mám i solární ohřev vody). Navíc veřejnou plnicí stanici mám nedaleko od školy dětí, kam je vozím.
Dojezd je u městských aut Iona / Zera / iMiev opravdu jen 150 km v ideálních podmínkách. Jak už jsem napsal, kolem komína to stačí. Ostatně kromě Poláků a východních Němců za socialismu nikdo městskými auty (Fiat 126 a Trabant) mimo města, natož na dovolenou nejezdil. A pokud ano, tak jen jako nouzovka, páč jsme na více neměli a nebo nic většího nebylo. Takže si taky nemyslím, že bych Ionem zrovna jezdil do Chorvatska či itálie. I když možní to je, viz poutní cesta pana Rajchla do Španělska, Compostely http://www.elektromobily-os.cz/blog/...et-za-1300-kc/ .
Na delší trasy potřebujete buď elektromobil s delším dojezdem - typicky zkušenost pana Kubiše s Nissanem Leaf první generace http://www.roznovan.cz/~kubis/leaf.php nebo špičkovou Teslou Model S http://www.roznovan.cz/~kubis/models.php (koupit v Evropě lze přímo přes internet zde http://www.teslamotors.com/) - anebo síť rychlodobíjecích stanic. U nás jsou bohužel výjimkou (4 v Praze a Kladně - ČEZ, ABB a RWE, v Pardubicích prodejce Nissan, v Brně 2x pan Tinka), ale pokud pojedu městským Ionem na východ od Ostravy, po 108 km mne čeká rychlodobíječka sítě firmy GreenWay, která je rozmístila po celém Slovensku http://www.plug-in.sk/. Příklad hodný následování i u nás.
Jinak poměr užitek / cena bych bral asi takto: rozměrově - uvnitř hlavně, protože vnější rozměry vozu mne nezajímají, to je jen plech co vozím sebou - je Peugeot Ion srovnatelný s Peugeotem 208, ne 108, protože má rozvor 2,5 metru. Na šířku uvnitř méně, proto je jen 4 místný. 147 versus 173 cm, tedy o 26 cm. Ovšem upřímně řečeno, sedět v 5 ve 208 se moc nedá. U 208 pak nejvyšší výbavy, což je příklad Ionu, s robotizovanou převodovkou, Ion má rovnou automat, stojí v běžných cenách 341-442 tis. Kč, v akční slevě 292-378 tis Kč. Ion bez prodloužené záruky, kterou je k 208 nutné také přikoupit, mne stál 430 tis. Kč. Takže rozdíl je před slevou dokonce až záporný a 208 dražší o 12 tisíc, po slevě nejnižší 52 tisíc Kč (tj.cena paliva na 18,5 tis. km při 8 litrech spotřeby a 35 Kč ceny benzínu). Při dnešním ježdění kolem komína budu mít za rok +-16 tis. km najeto určitě.
Do města je elektromobil jednaznačně super. Záleží na koupi a za kolik beru elektřinu, vynaložené náklady se mi vrátí velmi rychle. Kupoval jsem nové za 430 (za 9 tis. k tomu prodlouženou záruku), stejný městský spalovací vůz se shodnou výbavou (vše plně v elektrice, klima, rádio s CD, USB, Bluetooth, vyhřívané sedadlo řidiče, automatická převodovka, ABS, ESP a další věci, 6 airbagů atd.) bych pořídil zhruba o 100 tis. levněji. Za rok jsem na spalovacím voze projel 60 tis. Kč na palivu a souvisejících nákladech, na elektromobilu to bude max.10 tis. Kč. Dnes po 3 měsících je náklad jen čip na přístup k nabíječkám ČEZu 181,- Kč s DPH / měsíc a povinné ručení, které jsem pořídil díky členství ve sdružení Elektromobily za 1.200,- Kč.
Pokud se jezdí s elektoautem slušně, tedy třeba dodržuje maximální rychlost ve městě a jezdí úsporně, podobně jako u benzíňáku, pak počítač vyhodnocující jízdu za posledních 25 km a počítající zbývající dojezd dle kapacity baterií rychle stoupá k oněm papírovým 150 km. Já prozatím po plném dobití měl vždy na panelu jen kolem 130 km. Ale 3 měsíce zkušeností udělaly hodně a po více než 4 tisících km už mi svítí na dojezdu po plném dobití 144 km - viz foto.

Je fakt, že většinu jsem psal postupně a umísťoval na jiná fóra, tak tady je jen kompilát, ale baví mne to. Pořád ovšem čekám, že se tady projeví majitel Tesly Model S, která 19.6.2014 jela (cituji web http://www.zelenabuducnost.sk/) "Z Bratislavy do Košíc na jedno nabitie? Žiaden problém pre Teslu Model S! Sme radi, že naše VSE nabíjačky "mohli byť pri tom". Vzdialenosť: 397,1 km. oba jazdy: 5 hodín. Počet osôb v aute: 3. Teplota: do 33 °C. Klíma: zapnutá. Cena za palivo: 0 €. Priemerná spotreba energie: 170 Wh/km. Spotreba energie celkom: 67,5 kWh.(konec citace)

Tatry nie chcú CO2 aneb postřehy z jízdy a 1.srazu elektromobilů Ezraz na Slovensku

Na Slovensku jsou v elektromobilitě dále než v ČR. Ani tak ne díky autům, motorkám a kolům, ale díky infrastruktuře. Síť rychlodobíjecích stanic (za 20 minut na 80% kapacity baterek) v 15 okresních městech podél hlavních tahů www.plug-in.sk, doplněná rychlými a pomalými dobíječkami na dalších mnoha místech www.kdenabijat.sk je dokonce lepší, než v Rakousku. I proto jsem se mohl vydat na 1.sraz elektromobilů ve Vysokých Tatrách, pořádaný slovenským Tesla klubem http://zraz.teslaclub.sk, detaily ještě na fóru zde http://teslaclub.sk/forum/teslaclub-...-vysoké-tatry.

Trasa byla klasická, Ostrava - Žilina – Ružomberok - Poprad - Starý Smokovec a zpět do Ostravy. Díky neexistenci souvislé dálnice na české i slovenské straně pořád zabere jedna cesta 5 hodin. V tom jsme na tom v cestování uvnitř země lépe, než Slováci. Malému městskému elektromobilu Peugeot Ion www.jobcentrum.cz/images/peugeot_ion_jc.jpg s dojezdem max. 150 km pak ještě hodinu navíc díky 3x dobíjení. Ale i spalovacím vozem bych minimálně jednu zastávku na jídlo a WC zařadil. Takhle jsem to měl rozkouskovaně.

Náš Peugeot Ion má aktuálně po 5 měsících od koupě najeto 7.300 km, cesta by měla přidat dalších min.500 km. V Ostravě jsem využil před odjezdem jak pomalé nabíjení u VŠB-TUO, tak doma v garáži noční proud. Cestou na Žilinu pak zmíněnou síť GreenWay v Žilině, v Ružomberoku a v Popradu. Zpátky obráceně. V ČR při návratu mohu nouzově využít i krátké dobití v Třinci či Havířově u městských úřadu na ČEZ nabíječkách. To jen v případě potřeby, protože vzdálenost Ostrava-Žilina je nejdelší trasou a pokud by byly cestou objížďky nebo jiné komplikace, dojezd by nemusel stačit. Náklady by měly být nulové, všude dobíjím zdarma.

Nakonec kromě trasy Ostrava-Žilina jsem všechny zvládnul s 20-30 kilometrovou rezervou dojezdu v bateriích. Ta nejdelší skončila s 11 km rezervou při dojezdu k nabíječce, ovšem Havířov ani Třinec jsem využít nemusel. Rychlé nabíjení v podzemních garážích žilinského OC Aupark sotva stačilo na návštěvu toalety.Cesta probíhala bez komplikací a svižně až do Čadečky. Následující úsek přes Čadcu, Žilinu a Martin je noční můra. V kteroukoliv denní i noční dobu je to v kolonách se pohybují had nebo nejdelší parkoviště. Česká vláda se alespoň trochu postarala o spojení nošovické automobilky Hyundai se závody žilinské Kia většími silnicemi, slovenská to teprve řeší. V Ružomberoku na výjezdu z města je rychlodobíječka u čerpací stanice OMV. Zde je stání u ní nehotové, takže zelené cestování bylo zelené doslova, protože k nabíjecímu místu jsem musel ze silnice po zelené trávě. Ale zázemí je pak stejné, jako u cestování spalovacím vozem. Z hlediska jízdy elektromobilem nastal malý problém na úseku Ružomberok-Poprad. Po zkušenostech je opravdu nutné na rychlodobíječce v Ružomberoku strávit hodinu a dobít na 96-100%, ne za 20 minut na 80%. Protože další trasa vede po dálnici, která navíc neustále (a často dost prudce) stoupá. To podobně jako zvýšení spotřeba benzínu přímo ukrajuje dílky baterií. Dostal jsem se dokonce s dojezdem dle palubního počítače vozu 6 km pod vzdálenost k dobíječce. To mne donutilo kromě rychlosti 80-90 km na rovnějších úsecích ve stoupání vždy používat pomalé pruhy pro kamiony. Dokonce v závěru cesty mne jednou i 2 kamiony předjížděly. Při mé šedesátce jsem se jim ani nedivil. S takovým převýšením na trase v kombinaci s vysokou dálniční rychlostí jsem se ještě nesetkal a městské autíčko na to prostě není stavěné. Chvíli mi trvalo najít v areálu OC Hypernova v Popradu rychlodobíječku, ale nakonec jsem objel objekt a byla vzadu u vjezdu do podzemních garáží. Zde jsem poprvé narazil na elektromobil, dobíjel tu zbrusu nový Nissan Leaf, verze 2014. Jelikož už měl dobito, jen jsem si odpojil od něj nabíjecí kabel a zasunul do svého vozu. Pár zaťukání na dotykový displej dobíjecího stojanu a už jsem dobíjel já. Čekání v řadě se tak nekonalo.

Vyrazil jsem do Starého Smokovce. Kopce ve Vysokých Tatrách sice jsou náročné na spotřebu baterií, ale jakmile jedete dolů, většinu ztráty rekuperací dobijete. Úžasný je neustálý tah elektromotoru při jízdách do vrchu a zrychlování. Žádné padání otáček jako u spalovacího motoru, podřazování, vytí motoru. Organizátoři původně počítali se zhruba desítkou elektromobilů, sešlo se nás ovšem skoro 40. Parkoviště u Grandhotelu bylo plné a kolem všude ležely kabely s dobíjecími hnízdy (deska a na ní zásuvka 400V 32A, 400V 16A a 230V 16A). K tomu jedna rychlodobíječka a klasické prodlužovačky 230V 16A. Paradoxně jich nejvíce využívaly špičkové americké limuzíny Tesla Model S, které trasu do Smokovce ze Zlína, Bratislavy, Žiliny či Prešova zvládly díky dojezdu 300-500 km (dle verze) na jeden zátah bez průběžného dobíjení. Peugeot Ion dobíjet nepotřeboval, od rychlodobíječky z Popradu jsem sice stoupal jak horolezec, ale jen 10 km. Výměna zkušeností, rozhovory s ostatními elektromobilisty, večerní VIP koktejl v prostorách krásného 4* hotelu i sobotní program s předváděním elektromobilů veřejnosti se nesl v pohodovém duchu. V sobotu v poledne pak had 38 elektroaut vyrazil díky zvláštnímu povolení do kopce na Hrebienok. Zaplněné parkoviště u horní stanice lanovky skýtalo impozantní pohled. Tesly Model S, Nissany Leaf, Peugeoty Ion, BMW i3, Volkswagen e-UP, Tesla Roadster, Citroen C Zero, dodávky Nissan EV i Citroen, elektroskútr a elektrokola. Cesta dolů po obědě v Belianské chatě uběhla rychle a všechna auta rekuperací nabíjela baterie. Následná spanilá jízda kolony elektromobilů do Tatranské Lomnice udivovala kolemjdoucí naprostým tichem. Ostatně, v národním parku by to mělo být standardem.

Cestu zpět do ČR, s Peugeotem dobitým na dojezd 93 km, jsem zvolil horami přes Podbánske a až u Liptovského Mikuláše najel na dálnici. Svižnou jízdou naplno jsem ujel 75 km, v Ružomberoku mi i tak zbýval dojezd 15 km. Tam jsem poprvé v životě narazil na obsazenou dobíječku a řadu elektroaut. Přede mnou stály 3 Nissany Leaf, za mnou dojel brzy čtvrtý. Všichni jsme se vraceli z Ezrazu. Zbývající dojezd sice měli všichni větší než já, okolo 50 km, ale do Žiliny by jim stejně nestačil. Díky rychlodobíječce, kombinované se zásuvkami 400V 32A a 230V 16A vedle na stěně, jsme dobíjeli vždy 2 auta naráz a po 40 minutách nebylo co řešit. Stačili jsme si akorát popovídat, na OMV dát kávu a využít toaletu. Cesta do Žiliny byla sice v koloně, hlavně kolem Martina, ale 65 km se dalo ujet docela rychle. Z dojezdu 106 km z nabíječky v Ružomberoku mi zbylo v Auparku Žilina 53 km. Očekávaje nejdelší cestu na trase s velkým převýšením v Těšínských Beskydech jsem dobil nejprve za 10 minut na 80%. Pak zapnul dobíjení znovu a dobil na 96% a dojezd 124 km. Cesta do Ostravy, díky objížďce v Těrlicku, měřila nakonec 116 km. Jako půl rokem ježdění zkušený elektromobilista jsem jel v klidu rychle a na doraz. S jistotou několika pomalých nabíječek cestou v Třinci, Havířově i Ostravě to ostatně lze. Nemusíte tam stát dlouho, půl hodina nabije i zde Peugeot Ion na dalších 20 km dojezdu. Auto tiše a bez vibrací plulo cestou a jediným zvukem byly občas dešťové kapky a odvalování pneumatik na asfaltu. Teplota venku klesla postupně na +16, ve voze začalo být chladno. V Těrlicku jsem si tak dovolil, bez ohledu na dojezd, pustit na zbytek cesty topení. To, stejně jako klimatizace, u vývojově starších elektromobilů hodně zatěžuje baterie (Peugeot Ion se začal vyrábět před 6 lety). Dojezd klesne běžně o 20 km. Podobně jako u spalovacího vozu, kde dokáže zvednout spotřebu o litr na 100 km. U elektromobilů letošních už takové komplikace nebývají, využívají k topení a chlazení tepelné čerpadlo. Neřešil jsem chladno mikinou, zatopil jsem si na +22. Doma v Ostravě-Plesné mi zbýval dojezd 5 km a blikal poslední z 16 dílků 16 kW baterie. Celkově jsem za 2 dny ujel včetně spanilé jízdy Tatrami a výjezdu na Hrebienok 572 km za 0,-Kč, bez hluku a smradu. Cesta trvala jen o hodinu déle než spalovacím vozem a pokud bych měl silnější elektromobil, pak by byla shodná.